Zambie - Viktoriiny vodopady

Vylet do Zambie/Trip to Zambia

Ve ctvrtek se konecne vyjasnilo, po tom co jsme se domluvily s Annatjie na odvozu bylo rano vsechno jinak, jako ostatne vzdycky… nejede se v poledne ale v devet rano nebo tak, jelikoz auto ktere nas melo odvezt neni k mani. Po obede u jeji mamky jsme dorazily na letiste kde Marion nasledovne ukradli telefon, nechala ho na stole v tasce… Dorothee a Nannete jsem nahodne potkala ve fronte u okynka na zaplaceni letenek, kam me po vystani si fronty na check in poslala pani letuska. Holky se snazily dostat na muj let v 15:45 ale pry nebylo misto, takze musely letet az svym puvodnim letem v 19:00, ktery se opozdil az na 20:00 takze k Ashley dorazily az kolem 23:00. Muj let vubec nebyl plny, bylo to sice mini pidi letadlo asi pro 35 lidi ale aspon 9 sedadel bylo volnych, kdyby to nemeli jen tak v sesite ale na pocitaci tak by to poznali rovnou ze to letadlo plny nebylo, ne? Holky klidne mohly jet se mnou ale to uz je ted pasee.
LUSAKA: Hlavni mesto Zambie – konecne jsem v Africe! Typicke africke hl. mesto, se stavbami ze 70. a 80. let, nektere mi pripominaji Rakovnickou knihovnu ale oskivou a spinavou nebo typicke ruske komunisticke stavby, doba “rozvoje” se tu bezpochyby podepsala na mistnim prostredi. Zambie a Lusaka jsou plne zelene a stromu z ruznych koutu sveta (nebo spis podnebi), na rovine, kde se Lusaka rozprostira, neni siroko daleko nic, jen tma a stromy, kdyz jsme priletali videla jsem jen Zambezi a stromy, ani baracek ani policko. Lusaka ma asi 4 Motokovy podobne “mrakodrapy” a jinak jsou to male jednopatrove zdene/betonove budovy. Ashley bydli v casti kde bydli hodne cizincu a humanitarnich pracovniku pro ruzne organizace, jelikoz je mesto tak male zna je skoro vsechny. Kupodivu je tam nalada klidnejsi a chodit ven se v jeji casti muze bez problemu, samozrejme ne vecer. Na rozdil of Johannesburgu kde my bilou holku nikdo nikam nepustil ani za bileho dne. Na autobusovem nadrazi se mi muj dojem ze jsem v Africe potrvrdil jeste jednou, jelikoz to byl mumraj jaky jsem v 6 rano necekala. Autobus byl luxusni, a predem ocekavane dobrodruzstvi se slepicemi a lidmi vycnivajicimi ze dveri a oken autobusu se (nastesti) nekonalo. (Na zpatecni ceste autobus mel dokonce bezpecnostni pasy! Filip mel pravdu. Zato jsme tam byly jediny belosky. Ale co jsme konec koncu v Africe, ze?!) Jedine co dodat k jizde je, ze kdyby to byla opravdova dalnice a ne okrska (misty sotolina) byli bychom v Livingstonu do 4 hodin (max.) ale jsme v Africe, musime to zkratka pochopit a prijmout za sve, jinak nas to bude stvat a zkazime si tim cestu. Takze nabit Ipod, knihu pri ruce, fotak na kline, haslerky a minonky v prirucnim zavazadle, a ne dole pod autobusem v kufru kam jsem je chytre zabalila ja.
V Livingstonu jsme se potkaly s Filipem, nemcem, ktery pracuje pro Clinton Foundation. Ashleyina kamaradka nas prosila jestli bychom ho nevzaly s sebou… tak my ze jo. Byl srandovni, gestikuloval, staral se, rikal nam drahousku ... byl na kluky. Nas hostel byl skvely a vrele bych ho doporucila vsem kdo budou mit cestu na Viktoriiny vodopdy. Taky tam maji sochu, teda spis “bystu” Emila Holuba, fotka je prilozena, hned v centru u knihovny, byl prvni ktery zmapoval vodopany napsal knihy o ruznych kmenech osidlujicich jejich okoli. A ano, Holub byl Cech!

VODOPADY: Jsou skvely a je pravda ze od Zimbabwe je lepsi pohled, ale my tam nesly (z politickych duvodu), prosly jsme kolem “Kotle” kde to strikalo ze vsech stran a my byly prochcane az na kuzi, ale stalo to za to. Mesicni duha byla neuveritelna, stribrna ale barvy duhy byly lehce k rozeznani. Shodou okolnisti jsme se strefily na den kdy byl uplnek a tudiz duha byla pritomna. Vodopady jsou na rece Zambezi, asi 1700m siroke, za minutu protece asi 510milionu kubiku vody a asi 150m vysoke, ale jestli to chcete opravdu presne tak si to vyhledejte, ja si to mozna pamatuju spravne a mozna ne.
NA ZAMBEZI: V sobotu jsme venovali den vode a na aafukovacich traftech (kanoe) jsme se s tymem dalsich cizincu a trech pruvovodcu, jeden z nich se jmenoval Brambora (Potato), pribeh o jeho matce a o tom jak dostal jmeno si asi muzete sami domyslet… Jeli jsme na rece asi 28km, dotkli se i pudy Zimbabwe, prejeli par pereji, meli obidek, opalili si cuminy, videli hrochy a korkodyla, skocili do vody v obleceni a nespadli z vodopadu dolu jelikoz konec cesty byl asi 500m od vodopadu. Misty je reka siroka az 2km a je neuveritelne tepla. S Ashley nam to raftu moc hezky slo, ja ridila a ona makala, ale je dobra cely ty prvni 4 hodiny nez jsme se vystridaly ani nemukla, ale ve predu to boli, au.
RUZNE:
V Zambii se plati menou ktera diky vysoke inflaci pouziva hodne nul… takze kafe za 8000 kwacha, taxik K25000. Prevod na dolary je asi K4000=$1. K500 a K1000 jsou nejmensi bankovky, ktere maji a jsou bezcenne, nalepim si je do denicku jako dekoraci. Dale jsme cely weekend resily kdo a cim bude platit, jelikoz ani me, Nanette ani Dorothee nefungovala bankovni karta, jelikoz mame Master a v Zambii ma snad Visa monopoly nebo co. Mohly jsme s ni platit (nekde) ale nemohly vybrat penize… takze jsme neustale prevadeli na eura, dolary, randy, zpet na kwacha a jelikoz byly velikonoce, wechselstube byly zavrene a spolehat se na bankomaty se nam nevyplatilo…ale pak jsme to nejak vyresily I kdyz nase neustale nadavani na Zambijskou kwachu jako menovou jednotku a pocet nul a nedostatek mensich bankovek v obchodech nas a zpetne Ashley privadelo k silenstvi.
Lusaka je velice klidna a jina nez Johannesburg, je to mile mesto kde sice 5 minut muze znamenat 20 minut jako v Jizni Africe, ale aspon jsou tam vsichni mily a nikdo neni nervozni kvuli casu.
Prevenci proti prenosu ruznych nemoci tam berou velice vazne, v letadle po ceste tam i zpet strikaly pani letusky pouzily sprej proti???(hmyzu?) jelikoz je tam malarie a dalsi tropicke nemoci. Dale nas taky prinutili vystoupit z autobusu a vsem nam postrikali ruce nejakym sajrajtem, ktery pak hned smyli vodou z lavoru, pru proti “foot and mouth”nemoci, (neni tohle ale nemoc domacich zvirat?, musim to vyhledat.) nase protesty, ze jsme si zrovna umyly ruce mydlem, je nijak nebrali a musely jsme je nechat, aby nam postrikali ruce, ostatni, kteri na to uz asi jsou zvykli, se na nas divali jak na blazny, kteri jenom zdrzujou autobus… no nic my si pak rychle vydezinfikovali ruce gelem od Dorothee. Ale holt ochrana verejneho zdravi se musi respektovat…
No a pak uz jen na veceri s kamaradem Ashley v Lusace, kterymu je jako me 27 a pracuje pro americkou ambasadu, docela husty, baracek mu platime my poplatnici US dani a ma to i s bazenem. Taky mu to docela sluslo a s tim jeho autem si asi zije jako agent 007. Dost surrealni. V poradku jsme se vratily a nase vypada ze nase dalsi dobrodruzstvi bude vylet do Mozambiku, jen na plaz, nic divokyho.