Thursday, April 16, 2009

Wow a year later!

So it took me about a 11 months to definitively decide and complete the plan of moving back to Czech. Forever, is it? People ask me, "For now it's forever", say I. Honestly I have no plan and I although I just had another intense dream about packing and moving and not fitting all things in all the boxes and suitcase, I cannot say it's forever. Next time ofcourse the move (should it happen) would be much more smooth. I guess it now all depends on the kind of job I get here. I desperately want to stay in the field, do macro work and even commute to Prague every day. So now I just have to go the interview and nail it! And that is my plan for today.

Sunday, May 11, 2008

Dekuji/Thanks

Takze jsem zpet v USA, a dozvidam se kolik lidi cetlo blog nejen tady ale i v CR - nesmirne si toho vazim a jsem rada ze jste mi, i kdyz v tichosti, fandili, nebo doufali ze tam muzete byt se mnou... :) Fotky z Cape Town jsou ve stejnem albumu jako Mozambik takze se jeste zpetne muzete pokochat.
Jeste jednou dekuji za podporu a teste se na nova dobrodruzstvi, pravdepodobne behem pristiho roku...

Ok, so I am back in the States and I am finding out how many people have been reading this blog - Thank you all my silent readers and those who posted comments! Photos from Cape Towm are included in the Mozambique album so feel free to loose yourselves once again, cause it was pretty gorgeous there.
Once again - Thanks and hopefully there will be more adventures sometimes this year.
J.

Saturday, April 12, 2008

Mozambique et al.

My dear english speaking friends and readers of this blog ... here we go again in your precious language.

I am in the computer room, the ladies around me are learning to type, then we are supposed to type a resume. My typing is less precise than theirs and they try so hard to learn it. They come here from the informal settlements some of them 5 miles away, they walk, each Saturday to learn something new. I admire them, yet it 's a pain to get up on a Saturday at 7am after a long week of working and running around, but it's for a good reason, so I take a hot shower and take my tea here.

Mozambiquan adventure could have been longer, indeed, however that's all we had to we are grateful for that. Dorothee and I left on Friday afternoon, and what was supposed to be a 2-3 hrs long trip to the coast took about 6 hours. Reasons are few, 1. the highway is really not a highway. Although one can fly 75mph on it one also has to do a lot of passing and waiting to pass which makes the average speed about 50mhp. Border cross to Mozambique was our first adventure (actually my 1.adventure was a detour on N4 through the SA countryside, before I got to Dorothee.). We parked at the border, I expected a line of cars, just like in Europe, however, no, we had to get out of the car and then there was the line - inside the building, actually bunch of lines. A young gentleman automatically gave us papers to fill out and pointed us to the right window for stamp adn then put us in another line for a SA departure stamp. A lots of stamping going on the borders here in Africa... So I mustered up and asked him what is his position and if he works here, he said he works for the MZ side. I did not object and then quietly asked Dor if she thinks we will have to tip him for helping us... he did not wear a uniform or anything...after finishing with all the lines on teh SA side we were asked by him whether we'd like help on the other side, we politely declined and he looked pissed b/c we did not tip him...for a simple reason, we did not have any rands or matecais on us...long revolving story too...
So then 50m further we parked our car again this time on the MZ side, the lines were longer and the whole scene extremely confusing...another gentleman came and wanted to help us, when we did not comply with his commands to come and cut the line he mumbled something that the officer is ready for us now and that we will be late, we said no thank you - did not want to cut the line (the only two white people there) and did not have any $ to pay him, well, we did have $ ...again long story.
So he stormed away and we waited in the line, then someone pointed us to the next one and they told us that we have to return to the previous one... then they took our passports and 45 minutes later they brought them back with two pretty stickers inside. My passport is now full of pretty african visa stickers or stamps. So about 2hrs later we sat in our car again, without having to offend anyone or pay anyone a fee, for what? SO then Maputo was only 2 hrs away, or more like three and we got there on a FRI rush hour, who would have thought. 18:00 and it's the same mess like in Praque or Boston. Bunch of red lights and abundance of cars. At that point I congratulated the rental company for providing us with VW Chico, since there was a lot of them there, not like in SA where BMWs are prevalent. We totally fit in (only while in car). Mind you they speak Protuguese there and I only though about that on our way so I could not prepare any phrases...the only thing i knew was Buon Noit since I watched Love Actually... like three times, and Obregado b/c of the DSS social worker in last year placement.
Well, anyway, the hostels were great, we met a bunch or CZ people there very surreal, and beach was great, once we found it... yes the development of tourism and beach places is only starting here, although I hear it's a official gov. policy.
Ok...got to go, I am actually still in the computer class.

Thursday, April 10, 2008

Pripravy na odjezd

... se nekonaji ...

Vsechny ostatni holciny z BC co jsou na praxi se budou loucit s praxi pristi patek, ja jeste az o jeden tyden pozdeji, coz mi da cas navic tu doresit par veci, i kdyz si nekdy pesimisticky myslim, jeslti na tom vubec zalezi. Socialni pracovnici na plny uvazek potrbuji jako sul ale jestli ji v nejblizsi dobe najmou to bych se divila. Prachy se tu cpou do predelavani chodnicku a kaceni stromu misto do deti a rodicu.... bez komentare. Chteji dalsi studentku pristi rok... nevim nevim, asi jim to ve skole rozmluvim, i kdyz v zajmu deti by to asi melo vyjit. Ty lidi co jsou u me v chaticce uz aby vypadli, jsou otravny, porad tam zpivaji a modli se kolem naseho jedinyho stolu, kterej je venku, ja jsem nastesti na skoleni ve meste takze vyapdnu v 6 rano a vratim se podze a pak jsem s detam nebo v kancelari, a pisu seminarky. No uz jen dva tydne, ktere ubehnou jako voda jako ubehla praxe, nebo chcete-li staz a ja budu doma cobydup.

Wednesday, April 9, 2008

PRO TEREZKU (a pak pro ostatni priznivce)

Cau Teri,

Zrovna jsem vcera myslela na to jak bych ti napsala dopis, ale jelikoz nemam tvou adresu a nevim jestli se dostanes na email… takze po porade s nasima a babickou ti pisu takhle. Dekuji za predchozi SMS! Jakakoliv SMS z domova potesi. Psala jsi ze mi tvoje mamca poslala balicek, rekni ji ze ji strasne dekuju, jeste nedosel, ale az dojde tak ti dam nejak vedet, a urcite si ho uziju (sama), delit se mi moc nechce :) No ba ne, mozna ze se podelim se spolubydlicimi, jelikoz jak dam jednomu decku bonbon, za 5 minut se zprava roznese a na prahu mi jich bude klepat 42 a neverila bys kolik toho snedi… vetsinou se jim dostane jenom ryze a kurete (hubenyho) a krupicovka po africku – varena ve vode, bez soli a na husto, takze se to da jist rukama, delaji si z toho koulicky a jedi spinavyma rukama, rikaji tomu “Pap” a ja tomu rikam “fujtajbl” (ja si z toho delam krupicovku).…nase mamka by tu jenom chodila a utirala nosy a ruce a pusy, jelikoz jsou vsichni upatlany - neustale. No nic, ze Zuze dekuju. Jestli mi chces zaemailovat svou adresu, nebo ji dej mymu tatkovi a on mi ji napise, poslu ti doopravdickej, africkej, nefalsovanej pohled  No na praxi mam jeste 2.5 tydne, utece to jako voda to je mi jasny a pak jen na tyden do Kapskeho Mesta a 2.5. jsem doma. Jsem tam jenom do 6.5. atak doufam ze te uvidim ten weekend v Rakovniku! Doufam ze se mas dobre a ze te soudruzky ve skole nezlobi! Pozdravuj mamcu a Ondraska a tatku.

PA Jana.

Ok, pro Terezku, babicku, nase a vsechny ostatni pruznivce kterym me povidani krati cas v praci i v rodinnem krbu...

________________________________________________________________
Jsem zpet z vyletu z Mozambiku. Jsem unavena jelikoz mam spolubydlici ktera chrape jako chlap, a protoze jsem se dostavial z vyletu az v jednu rano v pondeli. Cesta tam byla delsi nez jsme predpokladaly (ja a Dorothee) a tak s patecniho koupani nebylo nic, jen vecere a ocean za tmy. V sobotu nam cestsa po “dalnici” na plaz netrvala predpokladane 2 hodiny, ale 3.5 jelikoz to neni dalnice, ale normalni okrska, kde je spousta nakladaku a ne vzdy se da predjizdet. Ale nas dekan I nasi rodice by na nas byli pysni, jelikoz jsme byly opatrne a nikam jsme nechodily, kde by to nebylo bezpecne, podle naseho odhadu… no na plazi to bylo super, co vam mam povidat, asi jsme vzichni na plazi uz byli, jen tahle je u Indickyho oceanu a nebyli na ni zadny otravny rodiny s malymi detmi se slunecniky a parky v rohliku atd., jen asi 1km od nas nejaky deti a rybari, ktery po prilivu odjeli. Chlapec co tam jezdil nakole a vyhlizel turistky se nabidl, ze nam bude hlidat auto, aby nam z nej nikdo nic neukradl, tak jsme mu dali musli tycinku… namely jsme zadny Matecais (Mozambicka mena) $20 bankovka je sice vhodna a potrebna pro parkovani u plaze v Glosteru, ale v MZ se mi to zdalo troche prehnane… proto ta musli tycinka.

SURF: Je kavarna na hlavni tride Avenue de 24 Julho v Maputu, jen tak jsme s Dor vyjely na plaz a chtely jsme kafe a ja ze je to sice asi zbytecny to pripominat jelikoz jsem kavarnu neocekavala (myslela jsem na Starbucks), ale rikam Dorothee at vyhlizi jestli na nejakou nenarazime, a asi za 30 sec. se Dor zacala smat ze asi vydela kavarnu... ok, takze jsem objevily tu nejlepsi kavarnu/cukrarnu na svete, jen abyste to vedeli. Jmenuje se Surf a je vyzdobena ve stylu pozdnich 80 let i kdyz zarizeni je nove. Ale ty velke plakaty s fotkami sortimentu z pekarenskeho prumyslu, ktere se prodavaji na miste jsou rozveseny na zdi jako to mely na rohu v Tylaku pred 20 lety. Meli skvely kafco a taky malicky dorticky s pudinkovym kremem a croissanty a taky kokosky, ktere nam zabalili s sebou na cestu abychom po ceste na plaz mely co nazub (jelikoz nam deti mezitim snedli musli tycinky... ale aspon se nam neztratilo auto, ne?)
V nedeli rano jsme vyjely hledat plaz Macaneta, ktera asi neexistuje, jelikoz jsme ji nenasly...teda ono se tam da dojet jen autem s pohonem na vsechna 4 kola, coz jsme s nasim Chicem zkusily ale samozrejme neuspely... nezapadly jsme, ale otocily jsme se pred zatackou kde uz byl jen pisek (asi metr hluboky, uprostred louky nikde nikdo... pan dekan by na nas nebyl pysny kdybychom tam zapadly...) takze jsme se vratily do Maputa a sly an plaz tam... chlapci tam pri odlivu hrali fotbal a meli i dresy, predstavte si to. Jinak to tam bylo cele relaxujici a pohodove, jako v Zambii, tak nevim asi je to jen JAR kde je to jine, ten rozdil mezi belochy a cernochy a historie aparteidu tu porad jeste strasne prekazi...
Po ceste zpet jsme nejak sjely z dalnice, nevim vubec jak se to mohlo stat, ale najednou silnicka, samy diry a kravy a kozy a anikde nikdo... ale pak jsme se zase asi po 30 minutach nasly na dalnici, fakt jak Alenka v risi Divu. Takze naase dobrodrzstvi skoncilo uspesne, nic se nestalo.... jo a zapomnela jsem dodat ze v Maputu v hostelu v sobotu jsme potkaly bandu Cechu! Byli od Hradce a z Moravy, jeli na 42 denni vylet po asi 3 zemich. Tak to jsem zasla, a oni taky.
Jo a taky nas v nedeli zastavil policajt, nevim vubec proc a reptal neco v portugalstine/anglictine ze jsme prejely do nejakyho pruhu bla bla bla, coz neni pravda, normalne jsem jela za minibusem a prejela jsem do vedlejsi lajny a on tam stal a zastavil nas... no v kazdem pripade, videl dve bily holky s SPZetkou z JARu tak tam to vosolil, prej 1 milion matecai, bylo mi to trochu divny jelokoz jsme zrovna vybraly Mt500 ($14) z bankomatu a sice jsem si to hned nespocitala ale rikam mu ze to nemam, on ze 800 000 (nebo 800) po tom co jsem mu rekla kolik mam, tak mu to ukazuju v penezence a jak mu ty prachy podavam on hmatl do auta jak je videl a zmuchlal je dal si je do kapsy...bez listecku nic. No nechal nas samozrejme jet, pak se asi s chlapama sly za nase prachy vozrat, a my to pak pocitaly, protoze mi to bylo divny a 1 mil. matecais je asi
$41000. Jo nekecam, asi si myslel ze s sebou mame kufrik nebo co..no evidentne to ukazuje na to ze korupce buji a na to co si mysli o belochach... jsme bohaty, normalne s sebou nenosime min nez 41 tisic USD, ne? Tak jsme se zasmaly a pak byly trochu nastvane, ze jsme mu vubec zastavily, (oni totiz nemeli ani auto) no a mame prihodu jako vysitou. Pak vam to prevypravim osobne:)
No takze se zatim mejte a zase mi napiste co je novyho.
Pa.

Tuesday, April 1, 2008

Mozambique

Soo all is confirmed and the girls are going to the beach! I am departing on my way on Friday morning, getting Dorothee aroung noon in White River and then it's only 2 hours to Maputo. I am a little nervous about the broder crossing, as the language of dollars is omnipotent but I don't have that many of them... We'll see, if they ask for lots more than just for a visa. However, all loose ends were tied today, after I was becoming a bit nervous yesterday having no car and no hostel to stay at... but today everyone finally replied to my emails and the car and cell phone! is being delivered on Friday morning to my house (cottage).



Takze vse je potrvzeno, holky jedou do Mozambiku. V patek rano mi privezou auto pred barak (chaticku) i s telefonem, kolem poledne vyzvednu Dorothee ve White River a pak uz je to jen 2 hodky na plaz. Jsem zvedava na nas prechod hranic do Mozambiku, jelikoz, dolace jsou mocny jazyk a ja jich sebou moc neberu, jen ja vizum, takze doufam ze to pujde hladce a patek odpoledne stravime na plazi pred hostelem, pri zapadu slunce srkajice margaritu. Dnes se konecne vse vyresilo s autem a hostelem takze super, jede se.

Sunday, March 30, 2008

Sunday Sunday...

Takze dnes se nam do domecku nastehovalo 9 novejch lidi, je to skupina mladiku a maldic z Canady, GB, Ameriky a Zelandu a jeden bludny Holandan. Misto 9 rano jak nam bylo receno dorazili v 7(fakt tu neni nic jak vypada nebo jak se domluvi, snad ani kdyz za to zaplatis), takze jsem se rychle osprchla a vydala se je privitat na zaprazi. Pak jsme jim ze zbytku nasich zasob udelaly s Marion kornflaky a jogurt s bananem. Nesla nam totiz elektrika... v noci byla bourka. Takze oni po tom co prileteli ze Zelandu (posun hodin +11 oproti JAR) kde se 3 mesice pratelili museli na kafco cekat asi 2 hodky. No teda vlastne ne protoze Marion sla vedle k Amikum a oni maj v zasobe plynovy varic, no jako na tabore, fakt. Taky se nas 'chytry' koordinator vcera uplne nahodou rozhodl ze nevi co ti chudinkove budou dneska jist... min nez 24 hodin pred jejich prijezdem, coz je typicky, jelikoz je to idiot, kterej uz by v CR nebo USA byl davno vyhozenej z podniku... takze zacal litat kolem a koktat, ze co jim teda uvarime, a ja ze co bych jim mela varit ze je jim jako me a tak si uvari sami, akorat ase musi jit omacka (k tem testovinam), na to mame specialni pani, ktera nam toho vetsinu priveze polovinu... ta by taky v EU neprezila a tak on ji zavolal a kupodivu se ukazala do hodiny se spizama a bratvurstem ze pry budeme grilovat. Kdo bude grolovat, ptam se? ... Samozrejme, ja a Marion, kreten si sel samozrejme rano do kostela a nase evropska pohostinnost se postarala o vse ostatni, var pro 15 lidi... pozvali jsme i Amiky od vedle. Takze ja se ho ptam kde ze mame uhli na gril...a on ze musime vzit drevo, jenze v noci lilo jako z konve a me Marion poverila rozdelanim ohne (zlaty Dece kde to vzycky Smira nebo Podperka zaridili) no tak ja se prodrala ve svych flipflopkach pres hromadu haraburdi, abych se dostala ke drevu, ktery bylo samo sebou prochcany, a pak se snazila rozdelat ohynek, samozrejme mi to kourilo a neslo mi to pokud jsem tam porad neprihazovala siru nebo co jsem to nasla pod drezem za sajrajt... pak mi jeden (a pak druhy) 13 lety chlapec prisli pomoc...nastesti. Pak prisli kluci Amici a bylo o ohen postarano...takze me by v praveku vyhodili ze smecky, protoze je jasny, ze ja se o ohen postarat neumim. Ale nakonec jsme to pomoci ohne, panve a trouby zvladly a nakrmili 15 lidi i ty chlapce ktery mi pomahali s ohnem. No takze braai, neboli grilovani se delo a docela se to vydarilo. Amici a nase nova skupina se seznamili, jsou to vsichno krestani a tak se jim to lehce povida...

So today we had 9 new people move into our cottage. Dorothee, lives at a hospital ward all alone and I am here in our little place with full occupancy +1, with one bathroom. We were doing our best last night after the movie Savages (recommended highly) to clean up the place a little and move Marion into my bedroom since she lived in the one with 6 beds. The kids were supposed to show up at 9am, which ofcourse was not the case, as nothing is what it supposed to be here... so no surprise, they showed up at 7am, came from a three monthlong-getting-to-know-each-other retreat in New Zealand. So they flew 11 against time to find me and Marion, with no electricity, no yoghurt left for mussli, could not even offer them a coffee nothing. So we gave them some scraps of mussli and corflakes with the rest of the milk that we had, and then went to our friends next door to beg for a propane cooker. No Starbucks type of mocca, skinny, no whip super foamed, but the instant is getting better and better, let me tell ya.
Then yesterday, after we have known that these 9 lovely people are coming for weeks and the person in charge could have planned for it, the idea came to him only yesterday that we will not have enough food for them, hence we were going to have a braai, a cookout- understand We - He went to church, we cooked. Luckily it all went fine even after my adventure with setting the wet wood on fire... thank you Abby, Comfort and Brendan for helping me with that, because I already kind of gave up and started up the bratwurst on the pan...the electricity came back on in the mean time. Anyway, we were able to make it, thanks to Marion who coordinated everything and all the new people and some of our friends next door were able to have some good lunch, other than rice and salad...